Můj boj
05.01.2023
Do mých 27 let jsem byla vlastně úplně šťastná. Co mi ale život přinesl pak, byl jeden pád za druhým. Moje tělo se začalo měnit v kouli, první změna přišla během prvního těhotenství, kdy jsem otěhotněla s váhou 56 kg a když jsem se vracela z porodnice, měla jsem 104 kg. Během tří let se mi podařilo zhubnout 30 kg a pak jsem opět otěhotněla. Druhé těhotenství bylo pro mě bohužel dosti smutné, neboť mě postihly 2 poměrně zásadní životní tragédie a já měla co dělat, abych dceru donosila. S váhou jsem se po porodu dostala až na 48 kg, při výšce 173 cm je to dosti málo. Pak mě potkalo trochu klidnější období a moje váha opět nastoupala. Životní zvraty, pády, boly, ponižování mě dostaly až na váhu 120 kg. A já si řekla STOP.
Začala jsem makat, dřela jak mezek, tréninky 2x denně, ale........ pořád se kolem mě něco dělo, chvíli jsem nebyla v klidu. Co vám ale budu povídat, když se na to dívám zpětně, velkou část problémů jsem si pěstovala v hlavě a neuměla se od toho dostat pryč. No a když vám k tomu ještě nějaký drahoušek pomáhá a pěkně vás drží pod tlakem, jde to o to hůř. Časem jsem se doplazila na váhu 75 kg (naprosto spokojená) a zas přišel další pád. Neměla jsem už žádnou snahu, ztratila jsem sebevědomí, víru v lepší život a doufala, že to nějak přijde samo. Nestalo se. Opět moje váha nastoupala a já jen v hloubi duše cítila, jak si stále ukrajuji ze svého štěstí a neustále se ohlížím na ostatní.
